S tímto příspěvkem jsem dlouhou dobu váhala. Ti z Vás, co nějaké mé příspěvky už četli, vědí, že jsem si na začátku února prošla ne příliš příjemným obdobím. Tenkrát se mé srdce úplně poprvé roztříštilo na milion malinkatých kousků, které se mi dlouho nedařilo posbírat a zaplnit všechny trhliny a pukliny kousky novými. V tomto období jsem se uchýlila i k poezii.

Každý svůj příspěvek se snažím psát tak. aby Vám, mým čtenářům, něco dal. Tentokrát však poslouží nejspíš jen mě. Možná pro Vás bude těžké něco v této básni najít. A nebo se taky mýlím.

• • •

PERÓN

Čekala jsem na perónu

v zimě doprovázena posledními paprsky slunce

jak karmín červenými

jen na tebe. 

A vlak už přijíždí

ne obyčejný ale mezinárodní

jen myslím na to jestli budeš mít

ten tmavě modrý svetr. 

Že stejně jako tvoje oči bude zářit

drát se ven zpod bundy

myslím na to jak bude měkký

až má tvář se bude k němu tulit. 

Jsem zvědavá co tvůj malý nos ucítí z mých vlasů

bude to vanilka

přesně ta po které moje dopisy

voněly? 

A tak tam stojíme

uprostřed davu s rukama propletenýma

nemůžu se přestat smát

jen kvůli tobě a kvůli tomu všemu 

co chci vnímat. 

V hlavě už mám všechna ta dobrodružství

co se mnou zažiješ

chci tě provést mnou Prahou a doufat

že se na mě usměješ 

jako na žádnou jinou předtím. 

Jenže ono se to nestane

nic toho nezažijem

v srdci mě pokaždé píchne jen při té myšlence

že to byl asi jen nějaký naivní sen. 

Protože tys nikdy nepřijel

i když já na tom perónu stát chtěla

nechci tě nazývat zbabělcem ale trochu to tak cítím

stejně jako slzy na mé tváři 

jako kousky popela. 

Vím proč se to stalo

protože láska do toho vstoupila

a ty víš jak to bylo

že ona to všechno krásné zničila.

• • •

Tento příspěvek berte spíš jako mé vyznání, vypsání ze všeho, co mě dlouhou dobu trápilo. Chtěla jsem se i s vámi podělit o pocity, které se často vyskytují během vztahu, který je zatížen velkou vzdálenosti dvou lidí, žijících stovky kilometrů od sebe. Takže milujte a mějte se rádi. Objímejte své milé pokaždý, co se objeví vedle Vás. Na uvítanou, na rozloučenou. Usmívejte se na neznáme lidi na ulicích a snažte se každého povzbudit a učinit šťastným, jak jen v rámci svých mezí dokážete.

Horečka

Za Vltavou tiše krvácelo slunce nabodnuté na petřínských věžích...

Vždy jsem měla ráda knížky. Už od malička jste mě mohli najít v teplých letních měsících nataženou v trávě, stíníc si knihou obličej od hřejivého sluníčka. V zimě zase stočenou v křesle zabraná do jednoho z dalších příběhů. Hltala jsem jeden svazek za druhým. Ale kupodivu jsem se nijak zvlášť do hloubky nezajímala o literaturu samotnou.Cestu jsem si k ní našla až během svého studia na střední škole. Průvodcem v tomto novém světě mi byla profesorka češtiny. Právě díky ní jsem se dostala do naprosto jiné dimenze plné významných osobností a umění, výjimečných příběhů a objevila v sobě lásku k psanému slovu.

Jedním z umělců, se kterým jsem se seznámila během posledního ročníku byl Václav Hrabě. Pro mě osobně, a z hlediska české literatury, naprosto jedinečná osobnost. Už během čtení prvních řádků jeho básní mě provázel nezaměnitelný pocit porozumění. Jako jediný představitel takzvané beat generation v našich zemích si získal významné místo v naší kultuře. Jeho básně plné lásky, melancholie a jazzu si musí získat každého dvacetiletého milovníka literatury.

Nebyly to však jen jeho básně co mě uchvátily. Kdepak, je tu ještě něco dalšího. Horečka. Ptáte se, co to je? V pozůstalosti Hraběte se nezachovaly všechny jeho texty. Jedním z těch "šťastnějších" byla kupodivu i próza. Prozaická povídka s názvem Horečka. Nechci Vám zde popisovat celý její děj. Ten je vlastně obyčejný. Příběh jednoho pražského maturitního večírku, kterého se zúčastní i starší Jan. Tento večer se promítne do jeho života, který je plný divadla, jazzu a kultury. A přidá se k tomu i nešťastná láska.

A lásku povídka vzbudila i ve mě. Jak jsem již zmiňovala, příběh je to obyčejný. Pokud se od něj ale oprostíte, dostanete se do naprosto nádherných a nepoznaných vod na pomezí prózy a poezie. A v nich se budete topit. Opravdu. Ale bude se Vám to líbit. Na každé větě, každém slovu, je vidět, že Václav Hrabě je umělec každým coulem, až do konečku prstů. I když se jedná text prozaický, je naplněný takovým citem a prožitkem, který nacházíte často právě u básní.

Pokud máte možnost, skočte si do knihovny či navštivte antikvariáty a hledejte Horečku. Užijte si společné odpoledne se slovy a pocity tohoto mladého básníka s tak výjimečnou osobností a nešťastným koncem. V této knize se totiž najdete a ztratíte zároveň. A není to to nejkrásnější, co Vám kniha může nabídnout?

Rande naslepo

Rande jsou vždycky fajn. Sejdete se s téměř neznámým člověkem a snažíte se během celého večera překonat veškerou svoji stydlivost a předvést se jako ten nejvíc supr člověk v celém vesmíru. Nebo alespoň trošku, neříkejte mi, že ne! Jenže pak jsou tu ještě trochu jiné schůzky- ty naslepo.

Láska je naprd.

Co to je? Nejdřív z vás udělá zamilovaný šílence. Pak stačí jeden moment a všechno je pryč. A vy jenom brečíte a brečíte, trávíte hodiny pod horkou sprchoupřemýšlením, co teď vlastně budete celé dny dělat.

Představte si následující situaci. Dva lidi. Holka a kluk. Nejlepší kamarádi. Kluk odjede do ciziny. A po 4 rocích "přátelství" se najednou provalí, že jeden druhého miluje.

Všechno je v tu chvíli v háji.

Občas si člověk potřebuje ujasnit, co ho vlastně drží při životě. Zvláště v těžkých situacích. A já to teď potřebují víc než kdy jindy.

• Nekonečné hodiny strávené v knihovně
• Procházky sluncem zalitou Prahou
• Déšť
• Dopisy
• Vůně dozlatova upečeného štrúdlu
• Objetí
• Úsměv od neznámého člověka
• Videa s tučňáky
• A animace s koťatama
• No a mazlení se s těma mýma!!
• Fotografování
• Hudba z osmdesátek (ty city se mnou prostě nejak moc mávaj. Chtělo by to nějakýho Maniaca na floor)
• Ed Sheeran
• Filmy

Tenhle článek mi měl připomenout, čeho se držet. Místo toho se mi chce všechno, jen ne se smát. Protože tam jsou pořád věci spojené s ním. A já cítím, že se jich nikdy nezbavím. Tvoří totiž část mě.

Lidi, dělejte co vás baví. Nenechte si nic ničím kazit. Prostě se usmívejte jeden na druhého. Přečtěte si Shakespeara. Romea nemám ráda, Julii taky ne. Ale tu knížku si do ruky vezměte. Kvůli Merkuciovi!!

,,Láska je uslintaný idiot, který s vyplazeným jazykem poskakuje po světě jak šašek a jenom kouká, do jakého otvoru by honem vlezlo to poblázněné, ztopořené žezlo."

Já nevím. Cítím se po tom mnohem líp. Romeo byl zamilovanej blázen. Stejně jako já. Na rozdíl ode měli ti dva milenci podporu. 

Kdo bude mým Vavřincem?

4 dny v Kodani

Ráda bych se s Vámi konečně podělila o svůj malý výlet do nádherného Dánska :) Jsou to už skoro 3 měsíce co jsme se s mojí kamarádkou procházely křivolakými uličkami obdivuhodné Kodaně. Ale ani po 12 týdnech se nemůžu zbavit toho mravenčení v konečcích prstů a hlavně přiblblého úsměvu, který se jen při pomyšlení na 4 dny dobrodružství v severské metropoli objeví na mém obličeji.

Pojďme na to!